Příspěvky uživatele

Jeho sestra byla vskutku zajímavá pro malého - velkého bratra Emryse. Voněla jako on a byla heboučká. Pozoroval její počínání a když udělala několik vrávoravých krůčků, nechtěl se nechat zahanbit tím, že by se jen plazil, jako nějaký had či pochroumaný chrobák. Proto se i on pokusil postavit na své tlapky, které byly dlouhé a ne tak svalnaté. Vlastně svaly na nich bude muset vypěstovat tréninkem a tohle byl nejlepší způsob. Následoval tedy svou sestru, on se tedy na rodiče ani nekoukal. Prostě se nechal přemluvit a z vesela se vrávoral za sestřičkou. Po pár krůčcích mu to šlo již značně lépe. Svět kolem nich byl velký a bylo třeba jej prozkoumat. Očividně ani on neměl potuchy, jak se co nazývá.

Jak tak koukal na svět kolem sebe, těma krásnýma zelenýma očima, všiml si, že jedna z těch menších kuliček, si také prohlíží svět kolem sebe. Sice netušil jak ji nazývat, ale cítil, že voní velice podobně jako on sám, ne-li dokonce stejně. Ještě neuměl tak dokonale rozeznat vůně, ale podobností si byl jistý. Pochopil, že patří nějakým způsobem k němu. Doplazil se tedy přímo k ní Ramiel.

Když byl u ní, olízl ji hlavičku mezi oušky. Jeho tělo bylo možná větší, ale za to byl, jakoby od přírody atlet, protože už nyní byl takový štíhlý a to i na vlče. Dal si na ni tlapku a jemně kňukl. Chtěl si s ní hrát, protože mu voněla.

Malý, převážně šedý vlček, měl štěstí, neboť dnešního dne se mu otevřelo jedno oko, ale v zápětí otevřel i to druhé a tak se mohl na svět podívat. Svět se mu zdál poměrně velký. Bylo kolem něj mnohem více místa, než si vůbec uměl představit.

Také dostal své jméno, které mu dal táta. Alespoň tak to vnímal, když byl v polospánku. Táta měl hrubší hlas.

Nyní si prohlížel všechny kolem sebe. Byli tu dva velcí a čtyři další malí, asi podobně jako on.

Malý vlček s křídly a zatím pidirůžky se vydal na cestu do nového světa. Doposud znal jen temno a šero, které sice neviděl, ale dokázal je vnímat za pomoci takzvaného třetího oka.
Doposud vládl v jeho světě poměrně klid. Bylo tady teplo a v celku vzato i příjemně. Až do nedávna. Něco se změnilo. Klid vystřídaly impulzy, které byly silnější a častější. Dokonce měl dojem, že s každou bouří impulsů, bylo více prostoru, ale jak si mohl být jist? Třeba šlo o klam.
Nakonec však došlo i na něj a on se dostal do víru bouře, která jej tlačila skrze velmi těsný prostor. Možná měl výhodu v tom, že byl hubenější, ale zase oproti tomu byl větší.
Konečně bouře ustala a on byl vyplivnout na zem do měkké trávy. Klepal se zimou a po chvilce již začal vyluzovat pisklavé zvuky.