Příspěvky uživatele

Takže, především chci poděkovat za odměny, je to super ♥
Pokud jde o % (25%), tak ty bych rozdělila následovně:
10% dát Airovi a to po 2 do každé z dovedností, to je 8% a zbylé 2, 1% do rychlosti a 1% do síly. Bude mít Sílu 18%, rychlost 21%, výdrž 17% a obratnost 17%
15% dát Dantě 4% do síly, 4% do rychlosti, 4% do obratnosti a 3% do výdrže. Ona tedy bude mít na profilu Sílu 7%, rychlost 5%, výdrž 5% a obratnost 5%. Danta má ještě vlčecí procenta, tak nevím, jak to dál bude.
Co se týče levelů do magie, tak všechny dát Dantě, čili by měla mít 3 ve finále na profilu.

Zapsáno

>>> Owilah (přes území)

Jejich úkryt se nacházel ve svahu jednoho z kopců poblíž Fénixových hor. Ne přímo v nich, ale tyto kopce byly pokryté stromy lesa Owilahu. Nebyly to takové ty mírumilovné jemné kopečky, spíše šlo o prudké hrboly vytlačené nad povrch zemský silami, které stvořily i samotné Fénixovy hory. Takový ocas Fénixových hor ukrytý v lesích Owilahu.
"Vítejte doma." Pronesla Danta, když se před nimi objevil vchod pod kmeny dvou ležících stromů připomínajících to, že i když vás osud srazí k zemi, vy můžete žít dál a stát se dokonce i silnějšími než před tím, ačkoliv už nebudete tak rovní a přímí. Ano, tyto stromy žily a rostly dál.
Když prošli skrz závoj nyní řídkého a holého rostlinstva, dostali se do chodby, která stoupala vzhůru do velkého sálu. Chodba se trochu stáčela doprava, takže nebylo hnedka vidět do prostoru sálu, teprve až dorazili k ústí tunelu.
"Tady jsou doupata. Hlavní sál, támhle ten tunel vede do spižírny, kde uložíme laň. Je tam i čerstvá voda."

"Výborně, tak to vás oba dva vítám na pozici Služebníků Stínu. Jinými slovy by to odpovídalo postu Kappy." Upřesnila vlčice a i ona se chopila části těla laně a společnými silami se vydali k území.
Vedla je dál, když překonali hranice společenství a nakonec je dovedla až do úkrytu jejich malé skupinky. Pro ně to bylo nové místo, pro ni to byl domov kde se narodila a vyrůstala. Jeskyně na ně už čekala.

>>> Úkryt (přes území Stínu)

Danta tedy odpověď vyhodnotila tak, že pokud by se chtěla tímhle světem stínů pohybovat někam dál, musela by umět vytvořit takovou bublinu, jakou vytvářet Thorir a nebo se držet v bublině jeho. Pochopila to tak, že kdyby on stál na místě a ona se rozhodla odejít, prostě by se za hranicí bubliny vrátila do světa, kam patří. Alespoň takový závěr z toho pro ni vyplýval. Přikývla tedy. Airo vlastně odpověděl i za ni, tak trochu.
"Je to tak, akorát u té mé nemusím protivníka vidět, ale on musí vidět mé plameny nebo se jich dotknout, takže tak nějak." Co k tomu víc dodat?
I ona pocítila přesun z říše stínů do světa vlků - světa živých. "Každá magie má svá omezení. Výhody i nevýhody." Dokonce i taková magie, jako oheň nebo voda.
"Měli bychom se vrátit na území. Pokud jste si to nerozmysleli, tak vás ráda přijmu jako členy společenství." Pohlédla při těch slovech z jednoho na druhého, co na to odpoví. Lov považovala za dobrou zkoušku a z jejího pohledu úspěšnou.

Svět? Ah tak. Už tomu rozumím. I Danta naslouchala slovům Thorira a dokonce i tomu, co potom řekl Airo. "Chápu. Takže portál do jiného světa, který je našemu tak blízký, že je možné do našeho světa nahlížet ale náš svět nemůže tenhle svět stínů vidět." Znělo to zajímavě.
Měla by jim říci o své magii? Dá se její magická schopnost vůbec nějak pochopitelně popsat? Určitě ano.
"Já svou magii nijak zvláštně nepojmenovávám, ale kdybych měla, asi bych ji nazvala Modrý démon," pohodila hlavou a rozhlédla se kolem sebe po tomhle zvláštním světě. "V podstatě má magie působí na duši na psychiku. Snižuje sebevědomí a navozuje pocity bezmoce," vysvětlila jim krátce. Nevěděla, jestli její magie působí i na jiná zvířata než na vlky. Vlastně to asi ani nezkoušela. Někdy bych to zkusit mohla. "Také vytváří určitý štít s průnik skrz štíty jiných magií." Rozhodně asi ne portál, ale spíš něco, co by se dalo pojmenovat jako průraznou střelu nebo rušičku, která však spíš jen cizí štít oslabí než-li zruší úplně.
"Můžeme v tomhle světě na někoho narazit? Na někoho jako jsme my nebo někoho, kdo v tomhle světě stínů žije? Žije tady vůbec někdo nebo něco?" To Dantu docela zajímalo.

Danta pustila laň a taktéž si olízla tlamu. Byla od krve z lovu. Budu se muset očistit, napadlo ji. Zastříhala ušima a sedla si vedle těla laně. Airo mluvil a ona by řekla asi to samé. "Takže teď jsme uvězněni v tvé magii? Zajímavé. Nikdy jsi to s jinými vlky nezkoušel?" Asi proto se mu to vymklo? Magie byla někdy také dosti vrtkavá. Otázkou bylo, zda je možné tento prostor opustit či nikoliv. "A tahle... dimenze je velká jak? Co by se stalo, kdybych chtěla překročit tu hranici?" Tedy pokud tam hranice byla. Nebyla si úplně jistá, ale určitě nemohl být prostor tak velký, jako svět kde patří. Nebo snad ano? "Jsme v nějaké bublině?" Kdyby to měl být vytvořený svět velký jako ten pravý svět, na to by muselo být použito mnohem více magie, než mohl ovládat smrtelný tvor. Otázkou bylo, zda to byl vytvořený svět nebo svět už existující, do nějž se přenesli. Otázek bylo mnoho.

Danta se věnovala plně souboji s laní a tak zpočátku nezaznamenala, že se něco děje, až dokud nepocítila podivný tlak na své tělo. Tehdy si všimla, že se prostředí kolem nich stalo zvláštně potemnělé a na zemi se válela temná mlhovina. I ona si kladla tutéž otázku jako Airo. Pochopila, že to bude magie. Ani ona sama nevěděla jaký druh magie přesně to je. Nicméně jejich cíl byl ještě stále na živu a oba vlci se zdáli trošku zmatení. Jeden asi tím, co se stalo s jeho magií a druhý možná z téhož důvodu, ale kdo jim to provedl.
Danta se odrazila od zadnice laně a přeskočila Thorira, aby se zakousla lani do hrdla. Musela se sice proplést přes Aira, ale jelikož byli ti dva trochu překvapeni, musela jednat. Nebo si to alespoň myslela. Nevěděla, co se stane, proto jednala tak, jako by kolem nich žádná magie nebyla a prostě se lani zakousla do hrdla, aby ji tam držela, dokud nebude po všem.
Teprve potom se odhodlala zajímat se o to, co se právě kolem nich dělo. "Co se právě teď děje? Co to je za magii?" Věděla, že jde o magii, natolik hloupá nebyla, aby nevěděla, že se jedná právě o nějaký magický zásah, jen nevěděla, co od toho očekávat. Viděla, že kolem nich bylo všechno temné, jako v noci a cítila nezvyklý tlak na svém těle.

Dopadla ji někam do oblasti zadku a pánve. Danta ji tak zatížila zadek, že měla laň vážný problém se dostat na nohy, neboť na krk ji zavalilo tělo bílého vlka, na zádi tělo Danty a někde do nohy se jí zahryzl druhý z vlků ze trojice. I tak byla laň dostatečně silná na to, aby se nepřestala snažit postavit se a vlky ze sebe setřást. Jestli se jí to povedlo? To zatím nebylo tak úplně zřejmé, nicméně i vlci pocítili sílu tohoto velkého zvířete, která se nedala rovnat se silou třeba obyčejné srny. Laň byla podstatně větší než srna.

Tak jako, zřejmě, i ostatní i ona se snažila sledovat situaci jak s jeleny tak svými společníky, proto ani ji neuniklo, když začala Thorira vidět méně a méně, až ji zmizel. Opravdu zmizel? Ale kam se poděl, to teď řešit nemohla a ani neměla v plánu. Potom zachytila ve své hlavě Airova slova, jak vydedukovala. Překvapilo by ji to, kdyby na to nebyla zvyklá od dědečka. Díky tomu se nijak výrazně nelekla a ani ji to nevyvedlo z míry. Ale aby nad tím přemýšlela hlouběji také neměla moc času, neboť jedna laň náhle zakopla a už se válela na zemi v kotrmelci. To musela být ona. Jejich cíl.
Danta prudce vyrazila k ní a zachytila i pohyb nalevo. Airo! Blesklo ji hlavou. To už se odrazila a skokem plachtila vzduchem přímo na tělo hnědé laně, která se už samozřejmě snažila posbírat zase zpátky na nohy. Moc času jim to nedalo, ale i tohle stačilo na to, aby ostatní kusy ze stáda popoběhly o kus dál a tahle jediná laň se mohla stát cílem útoku trojice vlků.

"Výborně." Tiše hlesla Danta a byla ráda, že její společníci jsou takto chápaví. Zdálo se ji totiž, že by tohle mohl dobrý lov a taky by jim to mohlo prospět v nadcházející zimě. Bude jen dobře, když naplní spíž. S touhle kořistí ale bude určitě šetřit. Na hlad si bude muset obstarat něco menšího.
"To je dobrá poznámka. Brzy začne sněžit." Zima byla, zkrátka, na spadnutí.
Olízla si tlamu a když ji oba společníci opustili, aby se jali úkolu, ona se plížila vpřed a snažila se hlídat, kde se ti dva nacházejí, aby mohla zvolit nejlepší okamžik, kdy začnou zvěř nahánět.
Když byli všichni na svých místech, vyrazila přímo proti stádu a všimla si, že i Airo s Thorirem se dali do pohybu - tedy doufala, že se dali do pohybu oba dva. Očima se snažila vyhledat oba světlé vlky a zároveň zkoumala jelení stádo, aby se mohli zaměřit na slabý kus.

To ji jako odpověď stačilo. Nebylo podstatné, zda toho bylo i víc, těch důvodů. Tady by se mu třeba mohlo i líbit. Věnovala mu tedy chápavý pohled, Thorirovi a pak pokračovali všichni po stopě stáda. Když už byli blízko, pronesla ještě pár strategických vět, protože jako, dejme tomu Vůdce, měla za to, že by měla něco říci a dát tak vlkům najevo, co od nich očekává. Byla dokonce ochotna si i vyslechnout nápady obou vlků, ale rozhodně nemluvila nijak nahlas, jen tak, aby ji slyšeli oni a ne zvířata v okolí.
"Až se dostaneme ještě blíž, tak vybereme slabší kus. Jeden z vás to vezme z jedné strany, druhý z druhé, až budete na místě, vyrazím já a všichni se budeme snažit udržet náš cíl mezi námi. Zároveň jej oddělit od stáda. Ideální by bylo zvolit nějakou laň." Jeleni mají paroží, které může být nebezpečnou zbraní pro vlky.

Území SS>>>

"Jak jsem řekla. Můj dědeček pocházel z jiných krajů a tak nějak to byl kdysi jiný svět. Ale ano, dědeček měl jednoho otroka. No, tedy ona se měla u nás skvěle. Měla ochranu, jídlo, jen byla dost líná." Danta si nespokojeně mlaskla. "Skoro nikdy neudělala to, co měla nebo to, přinejmenším, odflákla." Protočila očima. "Ani vlastně nevím, proč ji děda měl." Zavětřila, aby zjistila, jestli neucítí pach jejich potencionální kořisti. "Já žádného otroka nemám a ani ho nepotřebuji." Kdyby mohla, pohodila by asi teď rameny. "Ne, není to povinnost ani nutnost mít otroky. Myslím, že v dnešních časech se musí vlk spoléhat hlavně sám na sebe. Ale je fajn mít kolem sebe další vlky ochotné pomoci. Zimy jsou zde docela tuhé."
Narazili na čerstvé stopy vysoké. "Zdá se, že bychom mohli mít štěstí." Pravila na to a důkladně začala očichávat stopy jeleního stáda. Když byla spokojena s průzkumem stop a pachů z nich se linoucích, pohlédla na své dva společníky. "Takže ty jsi zde na území nového Niwatu také nový, že?" Zeptala se tedy se zvědavostí. O Airovi už věděla, že tady nějakou dobu musel žít, když znal jejího dědečka.

Danta se na oba podívala a mírně se usmála, než zase nasadila neutrální výraz. "Dobrá tedy. Mezi tím, než ulovíme jelení, můžete oba zvážit, jestli budete chtít vstoupit do Společenství Stínu." S těmi to slovy vykročila kupředu do Owilahu, kde tedy chtěla lovit. Byli tři a tak měli šanci uštvat nějaký kus vysoké. "Společenství je místo, kde si každý vlk může dělat co chce, pokud to neohrožuje společenství samotné." Začala jim trochu osvětlovat Stín, jako takový. "členové by se měli navzájem respektovat. Samozřejmě, aby nevyvstal chaos i společenství má svou hierarchii, avšak primárně by členové měli držet při sobě."
Pomalu se dostávali hlouběji do jehličnatého lesa. "Nepožaduji šaškovské úklonky a podlézání svých členů, to, co požaduji je respekt jeden druhého a spolehnutí se na členy společenství." Napřímila uši a opět se podívala na oba vlky, co na to říkají. "Dědeček byl z trochu jiného světa, než jsem já, tudíž, není nutné přivádět otroky, to je zkrátka na vás."

>>> Owilah

Žlutýma očima přejížděla z jednoho na druhého a snažila se vyčíst i to, co o sobě neříkali. Pohlédla na bílo černého s taktéž žlutýma očima. "Ano, tohle tady je mé území." Odpověděla mu klidně. Po té pohled věnovala i druhému zelenookému. "Naberius je můj dědeček." Víc zatím neřekla. Nepotřebovali znát její rodinu. Zatím byli cizinci a ani se na to neptali, takže proč mluvit víc než je třeba.
"Očividně ano, našel jsi zdroj značek." Olízla si čumák a pak pokračovala. "Můj dědeček zde založil Společenství Stínu, na jehož území se právě nacházíte. Hledáte li místo ve společenství, kde můžete spočinout a spolupracovat, pak se můžete přidat k podzimnímu lovu." Tedy, pokud se chtějí přidat do smečky.

Jak se blížila, všimla si, že jeden z nich se zastavil, zatímco druhý pomalu došel blíž k tomu prvnímu a když byla blízko už i ona, pohlédla na ně a druhý se představil. Nejspíš by se měla představit. Neviděla v tom problém a tak tak také učinila: "Já, Danta Erain Crowiere Criest a jste na mém území. Co vás sem přivádí?" Zeptala se rovnou. Jistě, mohla by být na ně zlá, že co tu dělají a ať vypadnou, ale kdo ví, třeba by se mohli přidat a ona by nebyla sama. Žlutýma očima si je měřila. Nevěděla, co by se stalo, kdyby na ni zaútočili oba, ale byla připravená působit statečně a silně. Nebude se schovávat.