Příspěvky uživatele

(Vlčí palouk <<<)

Cestou k jezeru se snažil myslet na něco jiného, než na smečku. Bylo jaro a vše kolem bujelo, rašilo a zpívalo. Zaposlouchal se tedy do zpěvu ptactva a mířil si to k větší vodní ploše. Už bylo i dostatečně teplo na to, aby si vlk smočil kožich, aniž by z toho musel nutně kýchat.

Netrvalo to dlouho a svižným krokem se dostal až k jezeru. Jako první se rozhlédl a pak se dlouze napil. Voda byla opravdu svěží a tak neváhal a skočil do jezera celý.

Pěkně si zaplaval, umyl se a spokojeně osvěžený vylezl na břeh. Pak se vydal podél břehu dál až narazil na pach vlka. Přesněji vlčice.

Za chvilku chůze už ji uviděl, jak odpočívá ve stínu stromu. Jeho bílá srst byla ještě trochu vlhká z předchozí koupele a mokré pramínky zrzavé ofiny mu lehce spadaly přes zelené oko.

"Ještě není léto, ale už je celkem hic, že?" Začal větu ve které doufal v počátek konverzace s bílou vlčicí (Desdemona)

Pohlédl na vlky kolem sebe. Zrodila se smečka, ale jak dlouhého trvání bude mít, to ukáže až čas. A on? Přidá se snad? Mohl by. Mohl, ale jisté pochybnosti mu to rozhodnutí neusnadňovaly. Sice byl mladý, jenže i přes svůj nízký věk už poznal, že ne všechny systémy smeček mu vyhovují. Až příliš měl rád volnost.

Zrodil se nový život. Nedaleko něj porodila vlčice. Nová alfa právě přivedla na svět novou generaci následníků nového trůnu. Vše bylo tak nové. Jenom on té novotě ještě nehodlal podlehnout. Chtělo to provětrat si hlavu.

>>> Jezero slz