Příspěvky uživatele

Když se opět ohlédl zpět, aby zjistil zda Desdemona skutečně přidala, zjistil, že spíše zpomalila. Ne, nezpomalilo. Ona plavala jinam. Tak počkat! O co se to pokouší? zpočátku si myslel, že se jen odklonila omylem, ale po pár tempech pochopil, že míří ke břehu. Ona vzdává závod, ale proč? možná špetka starosti v něm zazářila, neb ještě zavolal, "děje se něco? Jsi v pořádku?"
Když však doplavala ke břehu a po té v pohodě běžela, usoudil, že v pořádku bude. Nicméně se teď musel soustředit na to, aby opět dohonil zlatoočku. A tak se do toho s vervou pustil a po pár rázných tempech ji zase dohonil. Byli nyní opět na stejné úrovni a on přemýšlel, zda do toho vložit ještě více sil a porazit ji, nebo síly šetřit.

Plavání mu šlo celkem dobře, stejně jako El. Co mohl po občasných pohledech zpátky zhodnotit. Des se držela v zadu. Co je to s ní? Že by v plavání nebyla až tak dobrá? to se mu nechtělo věřit. Neznal vlka, co by neuměl plavat, ale faktem bylo, že ne všichni vlci měli rádi vodu. Někteří prostě věřili, že plavat neumí, ačkoliv kdyby do vody spadli, určitě by se neutopili. To by museli spadnout do moře a pevnina by musela být opravdu daleko. Nebo by museli spadnout do peřejí, nebo by je musel stáhnout spodní proud či vodní vír.

On si starosti se sílou nedělal. Hlavní o co šlo byla zábava. A nadšení zlatooké se mu zamlouvalo. Možná se teď ti dva chovali jako vlčata, možná bílá byla až moc starostlivá, ale Airovi to bylo fuk. Za posledních pár minut si užil tolik zábavy, než za posledních několik dnů.

"Kde se flákáš, Dessie." pobídl bílou vlčici. A po té se rošťácky podíval na béžovou. Zdálo se, že se dostala do pozice, kdy mohla opravdu s Airem soupeřit, protože jej dotáhla.

Vlastně ani neočekával, že by že závodu sešlo. I když i to se mohlo stát, kdyby obě vlčice odmítly, ale to se nestalo. Desdemona projevila jisté obavy.
"Možné to je. Nebezpečí tu hrozí, a právě to je na tom to zábavné." zazubil se a v očích se mu zablýsklo. Neměl strach, že by se utopil sám. Ale pravda, v jezeře mohlo žít cokoliv většího než byli oni. "Jak bych to mohl vědět? Ale možné to je." neměl ani ponětí, jak hluboké jezero je, bylo mu to však jedno. Oni přece nepoplavou do středu. Budou plavat na protější břeh. Jen blázen by si vybral tu delší stranu, kam ani neviděli, kde jezero končí. "Placené támhle." upřesnil tedy směr.

Potěšilo ho, že Eleanor strach neprojevovala a naopak byla z jeho nápadu nadšená. Věnoval ji drobný úsměv s jiskřičkou rozpustilosti a hned na to odstartoval závod. "Tři-dva-jedna - Teď!" na to vyrazil kupředu k protějšímu břehu, který viděli už když tam byli před chvílí. Nikoliv tam, kam nebylo vidět.

Plaval a občas se ohlédl, jestli ho holky následují a jak si vedou.

"To je pravda. U napajedla je vždycky dobrá příležitost k lovu." potvrdil slova Desdemony. Kdyby se rozhodli lovit, určitě by se nějaká zvěř přišla napít a tak by stačilo se schovat a vyčkat, až se něco objeví. Ale teď bude fajn si konečně zaplavat.
Ať už se ty dvě spřátelí více či méně, nyní byly podle něj celkem v pohodě a to bylo důležité. Přece si nebudou kazit náladu když může být zábava.
"Vzhůru do vody." a s těmito slovy i on vyběhl k vodě. Několika skoky se ocitl na břehu a nezastavil se ani když se jeho tlapy zabořily do vodní hladiny. Plaval.
"Voda je skvělá, že?" tedy jemu připadala opravdu dobrá. A když už byl ve vodě předtím, nyní už mu ani nepřipadala tak studená. "Dáme si závod, kdo nejdříve doplave na druhý břeh?" navrhl.

Eleanor. zopakoval si v duchu. I tohle jméno se mu celkem líbilo. Zazubil se na zlatoočku. "Rád tě poznávám, El." řekl skoro až galantně, což možná působilo ještě více rozpustile, když jste si Aira představili jako toho kluka s náušnicemi v uchu, řetízkem kolem krku a koženou bundu s odřenými ryflemi. Každopádně jej skutečně těšilo. Airo Cash, Eleanor a Desdemona. znělo to rozhodně zábavně. Sbohem nudo!

"Tak fajn, holky, půjdeme do vody? Nebo, co podnikneme?" zeptal se a nechal rozhodnutí na nich.

Pohlédl na Dessie, když promluvila. Skenoval ji svýma očima. Nakonec usoudil, že její slova byla opravdu jen nešikovně položena. Usmál se. Jeho vznětlivá nálada byla často jako počasí v máji.
"Jo, spolupracovat bychom mohli. Proč ne. Sám jsem byl teď nějaký čas a byla to nuda, to je fakt. Změnu uvítám." uchetl se. I když měl rád svobodu, samotě dlouhodobě neholdoval.
Podíval se teď na zlatookou, co ona na to. Přeci jenom, vlk se cítí lépe s vlky. I když zrovna on velké tlupy nemusel, malá skupina se mu líbila mnohem víc, a rozhodně nevadila mu. Naopak, mohla by to být opravdu zábava, kdyby pár dní strávili spolu. On ve společnosti dvou vlčic, co by si mohl přát víc?

Vzhledem k tomu, že tady měl dvě vlčice, s klidem si je prohlížel více, než-li vlky. I když byla pravda, že by mu nejspíš nevadil ani vlk, ale to by ho musel něčím zaujmout. Díky tomu měl možnost vypozorovat i ty drobné výrazy ve tváři zlatooké, i když myšlenky číst nedokázal. I ona souhlasila s návrhem. Všiml si, že jej též po očku pozoruje.

"Tak jo, vypadá to, že jsme parta. Nejspíš by se teď plácl do čela, být člověk. Oh, ani jsme se nepředstavili. Airo a tohle je Dessie." představil konečně sebe i bílou vlčku.

"Vždycky se najde někdo, kdo smýšlí jinak, obzvláště ve větších společenstvích, asi to je přirozené." ve větších smečkách bylo obvyklé víc šarvátek, protože bylo víc vlků, kteří se snažili získat více moci vyšším postavením. Bylo to normální. "Mohlo by, ale také nemusejí být tak submisivní či hloupí. Já je neznám, nemůžu proto soudit, jací jsou či jak se zachovají, když se je někdo pokusí zmanipulovat." Soudit, že se smečka rozpadne zevnitř, by bylo pouze hádání. Také může postupem času vzniknout opravdu pevné společenství vlků.

Na tom zůstat nějaký čas spolu, mu nevadilo, téměř, nic. Jen to podání, vyznělo mu to, jako by on a zlatooká byli neschopní. O zlatooké nic nevěděl, ale on si nepřipadal, jako někdo, kdo by si nevěděl rady s rozhodováním. Lehce zavrčel. "Já se rozhodnout umím." všiml si, že ani jejich zlatooké společníci se zřejmě nelíbila nešikovně podána věta Dessie. "S informacemi, které mám mi vstup do smečky za to nestojí." skoro si až odfrkl.

"Na palouku jsem byl, když měli nové alfy svůj proslov. Jejich věk mi nevadí. Jak jsem zmínil, to pro mne není až tak podstatné, ovšem neřekli vůbec nic o tom, jak si to vlastně představují, že to bude u nich vypadat. Tedy kromě toho, že chtějí, aby vycházeli s vlky s různými povahami, což bude zcela určitě obtížné. Neříkám, že nemožné, to ne, ale lehké to také nebude. Čím víc vlků v tý smečce bude, tím víc problémů budou muset řešit a oni nedali jasně na jeho jak je budou řešit. Jakou mají filozofii. Pro neznámého vlka jsou jako tajná skupina o níž nikdo nic neví." Nějak se nám rozvykládal.

"Ano, souhlasím. I mladý vůdce může být dobrý a starý může být hlupák. Ale nevím jestli tohle mají dostatek charisma. Zřejmě ne tolik, aby přesvědčili nás tři?" očividně nedokázali přesvědčit všechny vlky. "Ale vlastně jich bylo víc, kteří se nepřidali. Nejsme jenom my tři." Takže pokud charisma měli, nepůsobilo na všechny.

Nepletl se, vykouzlilo to lehký úsměv na jeho tváři. Jemně kmitl ocasem. "Jo, o tom spánku jsem už něco slyšel. Jakási Niwatská spavá anomálie." přikývl na slova zlatooké. "Souhlas. To jim to právo nedává, pokud si to nemyslí celá smečka. Ale i kdyby to právo měli, je něco jiného mít právo a mít důvěru a schopnosti." Bylo fajn vědět, že před sebou nemá Airo jen slepé ovečky, ale dvě chytré vlčice, které jsou schopny opravdu uvažovat o tom, co je pro ně dobré.

"No právě. Láká mě představa být u zrodu opravdu dobré smečky, ale nevím, co nabízejí. Jo, slyšel jsem už tu větu, 'Neptej se, co pro tebe může udělat smečka, ale co můžeš udělat pro smečku.' Já se sám sebe ptát nemusím. Vím, co můžu smečce nabídnout, ale nevím, co nabízí oni."

Další vlk, který si potřeboval pročistit hlavu, to už něco znamenalo. Každopádně to vzbudilo v Airovi ještě větší zvědavost. Přikývl ke zlatooké, že rozumí. Avšak ona mohla přemýšlet o něčem jiném, než o smečce a to nezjistí jinak, než-li se zeptá, proto to nakonec také udělal, zeptal se.

"Možná se pletu, ale také zvažuješ, zda je moudré vstoupit do této nové smečky?" Otázka patřila zlatooké, ale on byl zvědavý i na Desdemonu, chtěl se jí na to zeptat také, přesně na to samé. Nechal by si tu otázku na později, ale když už se objevila zlatooká, využil toho a zvědavě pohlédl na Dess. Musela pochopit, že otázka, ač pronesena ke druhé vlčici, bezeslovně patří i ji.

"Ne, že bych byl skeptický k mladí alf, věřím, že věk není zrovna moudré měřítko hodnocení, zda je alfa dobrá. I starý vlk může být vůdcem naprosto k ničemu. Spíš nevím, co přesně tito nabízejí." jednoduše nevěděl, zda jim může věřit a neznal jejich podmínky, které vlastně neznali ani oni sami. "Ale já tady hádám a nedám vám ani prostor odpovědět. Che, to jsem ale nezdvořák." pohodil hlavou, aby si upravil mokrou ofinu. Nechal tedy vlčice odpovědět.

Bylo bezva se pěkně uvolnit a zadovádět si jako malé vlče. Airovi to nedělalo nikdy velký problém a vždycky to bylo zábavné. Proto ani teď nepociťoval trápení nad svým chováním, naopak, byl naprosto přirozený.
Jako tulák se musel umět postarat se sám o sebe, jako mladý vlk však necítil takové obavy, které by nejspíš cítil starší vlk, který by byl na smečce závislý až příliš dlouho a jeho smysly by byly otupělé. Nebo ne přímo smysly, jako spíše vlkovo vlastní vnímání a důvěra ve své schopnosti přežít dlouhodobě bez opory smečky.

Sprška vody vzniklá plácnutím ocasu Desdemony do vodní hladiny Aira zasáhla přímo a on se znovu zasmál.

Pak když oba měli pozornost uprenou na třetího vlka, on přikývl. "Jasně, proč ne." souhlasil a pomalu se vydal na břeh, kde se otřepal, aby se zbavil přebytečné vody a počkal na svou současnou jezerní společnici.
"S tím nemám problém." odpověděl ji.

Společně se pak rozběhli takovým pochodovým klusem k hnědavé nebo spíše béžové či krémové tečce. Tempo bylo přesně takové, které vlci používali k přemisťování se, či k obhlídce svého území. Ani pomalé, ani rychlé, zkrátka takové akorát.
Brzy dorazili k neznámé vlčce. Airo si ji prohlížel a pak k ní promluvil. "Ahoj. Copak, taky sis sem šla pročistit hlavu? Nebo jen si zaplavat?" zeptal se a zadíval se jí do zlatých očí. I ona měla na hlavě jakési vlasy, podobně jako on sám.

Pozoroval zaujatě, jak vlčice opatrně zkoumá terén. Co kdyby do vody nechtěla? Musel by ji tam hodit? Možná, ale co by neudělal pro trochu legrace? Proč být pořád vážný a upjatý? To nebylo nic pro něj. On měl rád klid, tedy klid volného rozhodování se. Třeba jako nyní. Kdyby byl ve smečce, možná by nemohl opustit palouk, pokud by to bylo území smečky, ale takhle si mohl jít kam chtěl. Svobodně jako pták.

"Že jo, já ti to říkal." pobaveně skočil do vody blízko, velmi blízko bílé, až se kolem něj zvedl gejzír vody. Třpytila se ve světle jako maličké diamanty. Ale byl to pouze krátký okamžik, než zase všechny kapky spadly do vody.
Airo se zasmál a spokojeně zatřepal hlavou, aby dostal přebytečnou vodu z ofiny.
V tu chvíli nabyl dojmu, že zde nejsou úplně sami. Podíval se na Desdemonu, pak přejel pohledem po březích jezera. Nejdříve neviděl nic, ale pak uviděl dál někoho, kdo se pokoušel snad také vykoupat. Vlk byl však na opačné straně jezera. Kývl hlavou k neznámé.
"Hele, Dessie, někdo je támhle." mohli by to jít prozkoumat. Více vlků, to by mohlo být více zábavy. Ale neřekl to zatím nahlas, protože chtěl volbu nechat na ni. Třeba by chtěla zůstat jenom s ním. Na druhou stranu, mohl by to být někdo, koho třeba zná a chtěla by ho jít pozdravit. Tak či tak, ponechal akci na Des.

Zkrácené jméno se mu líbilo také. Bylo to navíc praktické a to bylo vlastně fajn. Navíc se mu zdálo, že se ji to i líbí, což jej pochopitelně potěšilo. "Jo, to je." Usmál se na ni.
Jeho plán, se zdálo, vyšel, a to ho náramně těšilo. Byl spokojen s její reakcí a tak se už smál od ucha k uchu. "Tak pojď, honem. Voda je vážně skělá."
No jo, byla sice ještě trošičku chladnější, ale nic, co by jeden nepřekousl. A ani jemu nevadilo, že se opět namočí. Jemně do ní šťouchl čumákem a pak vykročil k vodě. Čekal na její další krok. Pokud do vody ihned nevleze, mile rád ji vodou postříká.

"Dlouhé? Jestli ti připadá dlouhé, tak, co kdybych ti říkal Dessie?" Navrhnul vlčici. Přišlo mi to celkem pěkné. On sám měl jména dvě. Airo a potom Cash po otci. Ale používal především Airo, protože mu to přišlo lepší, než aby si říkal dvěmi jmény.

Ano i on přemýšlel stejně. Z jedné strany ho lákalo být u zrodu nové smečky. Z té druhé však znal určitá rizika závazků a jeho touha po svobodě mu bránila stát se pouhou loutkou. To by nechtěl. Takže měl před sebou dilema. Samotu také neměl rád. On prostě potřeboval být pánem svého osudu, popřípadě pánem osudu několika dalších.

"Tak jo." v očích se mu hravě zablýsklo a vystartoval proti Des. Když k ní přiskákal jako nějaká antilopa, sťouchl do ní hravě tlapou. Jako by ji chtěl polechtat nebo donutit k pohybu.

I vlčice mu připadala přátelská, což bylo fajn. Něco spolu alespoň prohodí a vyčistí si hlavu, stejně jako ona. "Desdemona? To je zajímavé jméno. Líbí se mi. Obsahuje takovou, divokou energii." zazubil se do šibalského úsměvu. Opravdu se mu jméno líbilo. Jestli pak i ona vlčice bude mít v sobě rebelskou povahu? To by bylo fajn. Takovou tu zdravou.
Všiml si, že si ho prohlíží, což mu samozřejmě vůbec nevadilo. Rád se ukazoval i když by to možná přímo nepřiznal. Obdiv se mu pochopitelně líbil. I on si ji prohlížel. Sebejistota mu nescházela a tak bezostyšně zkoumal její linie, barvy a vůbec. Připadala mu dosti hezká. Především se mu líbili její pomněnkově modré oči.

Zasmál se: "ohoho, tak koukám, že to máme oba stejně. I já jsem sem šel pročistit si hlavu." řekl pobaveně, jak se shodli. "Ale musím přiznat, že koupel byla v plánu. Jak jsem řekl, teploty jsou už dosti vysoké." Na to, že bylo jaro, ale zase léto se blížilo, takže ono nebylo divu.
Pohlédl krátce na jezero, "jo, je tady..." vyskočil zase na nohy a udělal na ni stěňečí poklonku. "Tak co? Půjdeš do tý vody, nebo tě mám donutit?" hravě se na ni usmíval a přitom vrtěl ohonem jako pes.

Nahodil přátelský úsměv. "To, opravdu je." přitakal vlčici na souhlas. Cítil se totiž po koupeli svěží a spokojený. Ke štěstí už chyběla jenom dobrá společnost, ale jak se zdálo, možná ani to mu chybět nebude.
"Jsem Airo, a ty?" zeptal se jí a posadil se naproti ní. Mezitím roztáhl šedá křídla, ačkoliv byl téměř celý bílý, křídla ocas a jakási hříva, měli odlišnou barvu než zbytek jeho těla.
"Co ty nesmočíš se taky? Voda je celkem příjemná." v létě by byla jistě o dost více vyhřátá, ale jemu to stačilo i takto.