Příspěvky uživatele

Mohl tedy přemýšlet o všem. O sobě na tomhle území a taky o smečkách a i téhle příležitosti. Tahle mladá vlčice byla Naberiova vnučka. Pokud tvrdí, že smečka je její, patrně tu Naberius není. Nebo je slabý na to, aby už vedl smečku? To bylo otazné. Ale nebylo podstatné vědět, zda to je tak nebo tak. Aira celkem zaujal tento fakt, že ji vede tohle, vlastně by se dalo říci pískle. Znamenalo to, že je buď tak schopná, nebo naopak nemá členy smečky. Zaujalo ho to ale natolik, že vlastně kývl na možnost lovu. Proč si nenacpat břicho a když jich bude víc, určitě budou moci ulovit i něco většího a šťavnatějšího než jenom zajíce a myši. Takže vlastně proč ne. Taky si otestuje, nakolik je vlčice schopná a pak se rozhodne co dál. Ale celkem ho už lákalo se do nějaké smečky přidat. Ovšem jak už zmínil mnohokrát, vůdce musí být takový, aby i zasloužil úctu. "Lov zní jako dobrá možnost ověřit si schopnosti zúčastněných. Proč tedy ne. Já se přidám."

Byla mladá. Fakt jo. A Airo byl dosti skeptický k těm, kdož vedli smečky, proto i on ji důkladně zkoumal pohledem, když řekla, že jsou na jejím území. Řekla jejím, což značilo, že se považuje za alfu. I druhý vlk se nad tím pozastavil. Nebylo běžné, že by nedospělí vlci vedli smečku. Ale mohla za sebou mít i někoho dospělého. Sice to nebylo obvyklé, nicméně už se s něčím podobným setkal. To, že byla mladá by mu problém nedělalo. Sám vedl tlupu vlků, když byl v jejím věku. Zajímalo ho spíš jestli skutečně dokáže onen vůdce být takový, aby si zasloužil označení vůdce. Tedy v případě, že by se chtěl přidat. A chtěl by se přidat? To byla otázka. Už se tady po území nového Niwatu potuloval dlouho. Věděl, že smečka tu byla jedna. Tedy nejspíš asi dvě, když to zmínila právě vlčice. Erain Crowiere Criest mu něco říkalo. "Jsi dcera Naberia?" Zeptal se. To by dávalo smysl, že tady je i druhá smečka. On slyšel Naberia a tak věděl, že onen vlk nevěřil mladým vůdcům Virentemovým. Založil tedy vlastní smečku. Očividně.

Bylo mu jasné, že se s nimi setká a byl zvědavý. Samota už ho docela štvala i ztráta party byla docela na nic. Všichni ho opouštěli různými způsoby a on se s tím prostě musel smířit. Brzy uviděl, nejdříve bílého vlka. Tedy převážně bílého, ale tak jako měl on sám na sobě i jiné barvy, tak měl i onen neznámý vlk černý pruh na zádech. Airo se domníval, že tohohle vlka zde ještě neviděl.
Pak zahlédl i tmavou vlčici, která byla dost velká, na to, že mu stavbou těla přišla jako mladá puberťačka. Nepřekvapilo ho to, ale měl jistotu, že ji nejspíš také vidí poprvé. Vystoupil mezi stromy blíž. "Čau," pozdravil je a prohlížel si jednoho jak druhého. "Jsem Airo." představil se krátce. Dál však neříkal nic, protože ho zajímali ti dva.

Owilah >>>

A tak směle kráčel dál. Bylo mu celkem jedno na koho narazí, hlavně, aby narazil na někoho. Přišlo mu totiž, že svět se nějak změnil a vlků je najednou nějak málo, nebo co. Dokonce i ta vlčice, s kterou hledal ta barevná vajíčka se vypařila jako pára nad jezerem před bouřkou. Prostě byla pryč a on tedy nechtěl být další na řadě z těch, co se jen tak vypaří, jako když okem mrkneš.
Zavětřil a ucítil pachy. Nový, tak trochu povědomý, ale tipl by si, že nepatří tomu, koho poznal i tak byl povědomý, možná patřil tedy někomu, kdo byl blízký tomu, koho poznal? Zřejmě. A pak cítil ještě další a ten neznal vůbec. Nějaký nový vlk? Bezva. pomyslel si Airo. Vydal se k pachům a doufal, že vlci nebudou od sebe moc daleko.

Jezero Slz (přes Bažiny) >>>

Stejně měl zvláštní pocit, když se vracel do Bažin. Jako by, tím, že tu strávil několik týdnů, s ním bažiny srostly. Nebo on srostl s bažinami? Ať už tak či onak, cítil se zvláštně, jako nějaký bažiňáč. Musel se tomu uchetnout. Zavrtěl hlavou a zamířil do lesa. V lese byl úplně jiný vzduch. Bylo znát, že zima přichází. Rána už byla chladná a ve vzduchu bylo cítit dost vlhkosti.
Procházel se lesem, až narazil na značky? Jo, určitě to byly značky. A dokonce i poznal, čí značky. Tedy jen částečně mu byly povědomé, ale zase až tak dobře majitele neznal. Zamrkal, ale to, že narazil na hranice ho nezastavilo, aby šel dál. Byl přece svobodný a nezávislý, proč by ho měla zastavit nějaká hranice.

>>> Území Stínu

Bažiny >>>

Jeho společnice byla pryč. Ani nevěděl, co se to stalo. Roční období v němž se nacházel, to bylo rovněž pryč. Stalo se snad to, co se stávalo tak často zdejším vlkům? Možná ano. Nejspíš. Kdyby ne, věděl by, co se stalo. Pamatoval si, že hledali vajíčka, ale s kým?
Zatřepal hlavou a nebyl si vůbec jistý. Pokrčil rameny a zanechal činnosti, kterou vykonával před několika týdny. Místo toho se rozhlédl kolem a když nikoho a nic neviděl, napil se z jezera a zamířil do bažin, které ale jenom prošel a jeho cesta vedla do lesů. Tam alespoň najde něco na zub.

>>> Owilah (přes bažiny)

Svingy kaňony >>>

Přešli úsek louky, než se dostaly mezi stromy. Tohle místo bylo zvláštní, jeden si musel dávat pozor, kam klade tlapy, aby nežuchnul do nějaké louže o hloubce bazénu. "Za tímto místem je jezero. Ale tady jsem ještě nebyl. No, je čas to prozkoumat, že jo?" Zasmál se začal větřit, jestli neucítí další vajíčko. Tentokráte měl štěstí, neboť hned mezi prvními ze stromů měl dojem, že vůni sladkého vejce cítí. "Myslím, že tady bude blízko." Rozhodně se někdo moc nesnažil vejce ukrýt, protože jej našel před trsem rákosu. "Aha, tady je. Co ty, máš něco? samozřejmě myslel vajíčko, co jiného. Měl dojem, že musí být někde ještě další, protože se vzduchem nesla vůně a určitě nebyla z jeho vajíčka.
Pak si museli dávat pozor, aby nezahučeli do tůňky. "Je to zajímavé místo. Takové trochu nebezpečné, ale v létě by tu mohlo být fajn. Možná. Pokud tu nebude moc dotěrného hmyzu." Třeba komáři a ovádi.

>>> Jezero Smíchu

// vajíčko č.3 (Airo)

"Dračí vejce? Hm, možná. Mohly by být i dračí, kdo ví. Ale nebyly by ještě větší, kdyby byly dračí?" Zamyslel se i on nad tou otázkou.
Stejně jako on i ona našla další vajíčko. Airo zavrtěl ocasem a podíval se na její vajíčko. "No jo, jsou barevná. Tak neobvykle. Jako by se někdo rozhodl namalovat je v barvách duhy." No, kliky háky na nich mohla vidět i když barvy neviděla. "I celkově jsou zvláštní. Tak jo, půjdeme hledat dál. No, tady tohle místo, to jsou asi nejvyšší hory. Možná až na tu sopku na jihu, kam půjdeme asi někdy pozdějc. Teď se podíváme k jezeru, co ty na to?" Zamířili zase z hor dolů do údolí, kde se před nimi rozkládaly Bažiny

>>> Sušiny

Květina lišky Vitalinei >>>

Airo kráčel k horám a cestou se snažil pátrat po dalších vajíčkách. "Cítíš něco?" Zeptal se i Tee. On zatím neměl štěstí. Nic, kromě běžných vůní krajiny probouzející se ze zimního spánku a zvěře kolem nich, necítil.
"Myslíš, že to snesl nějaký pták? Nebo spíš ještěr či nějaký větší had?" Začal nad tím přemýšlet. "Co když to byl nějaký krokodýl?" Ale co by tady dělal krokodýl.
Podobnou vůni ucítil až, když začali stoupat do hor. Ale ještě chvíli mu to trvalo, než narazili na skutečnou stopu záhadného barevného vejce. V jedné ze skulin mezi velkými kameny ho našel. Další vajíčko. "Tak tady je. Další!" Zaradoval se. "Myslím, že jich tu bude víc." Tentokráte to vajíčko bylo trochu jiné, ale pořád bylo odlišné od běžných vajíček. Tentokráte bylo převážně modré a na sobě mělo všelijaké klikyháky.

// Vajíčko č.2

Přišla za ním a také si to vajíčko prohlédla. "Máš pravdu, ale jaký pták může klást taková vejce?" Zeptal se ji v naději, že bude chytřejší. S ničím podobným se nesetkal, ale kdo ví. I ona potom našla jedno takové, podobné tomu Airovu. "Bezva, vypadá, jako by k sobě patřili, ale je zvláštní, že je každé sneseno jinde. Rozhodně to stojí za prozkoumání." Souhlasil s ní.
"Možná, že ano. Můžeme je zkusit hledat. Když už jsme na obhlídce území, tak proč to nespojit s vajíčky." Zamával ocasem a když si své vajíčko vzal, vyrazil k horám. "Pojď Tee."

>>> Svingy kaňony

"To máš asi pravdu. Poznat víc členů smečky určitě nemůže být na škodu." Znělo to jako zajímavá úvaha. "Mě jde hlavně o to, že nemám rád, když mi někdo přikazuje a jedná se mnou jako s malým harantem." Snad chápala, jak to myslí. "Jako, nemám problém, pracovat pro smečku, to fakt ne, vždyť jsem v jedné také vyrůstal, ale vadí mi, když se ke mně někdo chová, jako bych potřeboval, aby na mě křičel a rozkazoval mi s čumákem nahoru."
Podíval se kolem sebe. Bylo tady hezky a když už tu bylo i to jaro, hned to bylo kouzelnější. "To je bezva. Tak uvidíme, jestli mi zůstaneš kamarádkou." Nedůvěřoval hned kde komu. Ale bral ji v pohodě. Jenom byl opatrný.
Zavětřil do vzduchu a ucítil něco zajímavého. Zvedl se a začal nasávat pach, aby odhalil, odkud jde. Obešel kořen a uviděl to. Jakési barevné vajíčko. Bylo větší, asi jako pštrosí, ale jinak vypadalo jako vejce, jenom mělo na sobě barevné fleky.
"To je zvláštní, nikdy jsem nic podobného neviděl. Podívej?" Zavolal na vlčici, aby se taky šla podívat.

// Vajíčko č1

Airo si prohlížel strom, který byl fakt gigantický. "To je prima. Mě se tady celkem líbí, takže neplánuji odejít." řekl. Když už byli u stromu, na chvíli si sedl k jednomu z jeho kořenů, no spíš ke špičce nebo toho, co se zavrtává do země. I tak to bylo velké.
"Jedna smečka tady je. Ale nakolik je spolehlivá, to nevím. Na mě zatím dojem moc neudělali, ale já jsem dost náročný vlk." Zasmál se Airo. Protože náročný byl. Potřeboval volnost a rozhodně nesnášel nějaké příkazy a povyšování se. Tedy, aby se někdo povyšoval nad něj. "Já se budu potulovat po okolí a kdo ví, co čas ukáže. Asi bych si chtěl najít kamarády." No jo, kde těm bylo konec? Ale byli svobodní, takže chápal, že se nejspíše přesunuli dál po svých.

Stříbrolesí >>>

Strom byl dobrým orientačním bodem, takže jen co opustili světlý les, on by i řekl stříbrný les, už ho viděli. Zdál se, že je blíž, než ve skutečnosti byl, protože byl tak velký, že vytvářel klam
"A jak se ti tady líbí Tee?" zeptal se Airo. Jednak aby řeč nestála a aby se i něco dozvěděl o jejích pocitech v tuto chvíli. "Tedy, co zatím, jak si vede tenhle kraj? Myslíš, že bys tady mohla chtít zůstat nebo ještě nemáš tušení, zda odtud neuprchneš zase jinam?" On sám tady zatím hodlal zůstat.
Konečně dorazili ke stromu, ale museli zdolat kopec. Však i odtud zdola se strom jevil jako naprostý gigant. Obr mezi stromy.

Otázala se ho na rodinu. "Ne, nejsou tady, ale matka pocházela odněkud tady poblíž. Říkala, že přišla z Niwatu. Zůstala však s otcem tam, odkud jsem přišel já." odpověděl ji Airo. "Není to tam špatné. Když se tam narodíš, je to vlastně přirozené, ale pro ni to mohlo být zpočátku nezvyklé." Ano, jejich smečka žila v ruinách města. A ona pocházela z přírodní krajinné oblasti. "Pro mě zase bylo fascinující, procházet územími, kde nejsou pravidelné útvary a krajinné prvky." Uchetl se. Ale už si zvykl.
Máchl ocasem a kývl na ni. "Tak jo, jdeme, Tee." Vybídl ji a ukázal tedy směr, kterým se museli dát, aby došli k tomu stromu.

>>> Strom Vittani

Poslouchal ji. Měla problém s pamětí. No, každý má něco, že jo, nebo ne? "Těší mě Tee." řekl na její představení se. "V pohodě. Nikdo není tak úplně dokonalý. Někdo má to a jiný zase tamto." Podíval se na ni a usmál se. "Takže tvá sestra je Luci? Taky mám sestry, tři a dva bratry." řekl na to Airo.
Pokýval hlavou, že chápe. "Mám rád volnost, proto jsem taky odešel z domova. Chtěl jsem jednak poznat i jiná místa, ale hlavně nebýt vázán pravidly smečky." Vysvětlil ji svůj důvod, proč odešel z rodné smečky on. "Tak jo, můžeme to omrknout kolem dokola. Když jsem šel od jezera sem, viděl jsem nedaleko takový zajímavý kopeček s velkým stromem, mohli bychom se tam jít podívat, co ty na to? Ten strom musí být fakt vysokej." navrhl Airo.