Příspěvky uživatele

Airo jej pozoroval zcela klidným pohledem. Také jeho postoj byl uvolněný, jako by jej vůbec neznepokojovala přítomnost pruhovaného vlka, který po chvilce Airovu přítomnost také zaznamenal.
Jenom střihl ušima, když na něj pruhovaný vlk hrdelně zavrčel, jako se snad obával, že mu Airo přijde sníst jeho úlovek. Ano, měl hlad. A ne jen tak malý, ale nebyl bláhový, ani tak drzý, aby pokoušel cizince tím, že se k němu jen tak bez okolků přiblíží. Na druhou stranu strach z něj také neměl. Přinejmenším nedával najevo nic takového.
Když ale na něj pruhovaný vrčel, měl by Airo nějakým způsobem zareagovat. "Klídek, o tvé žrádlo mi fakt nejde." Odvětil a aby jen tak nestál, udělal krok kupředu. Nic méně i tak dobře sledoval reakci vlka před ním. Pořád přemýšlel o tom, zda ho už viděl, měl za to, že ano. Ale jménem ho neznal. Tenhle vlk byl každopádně zvláštní, to ano. Něčím určitě. I když v tuto chvíli nevěděl čím přesně.

Pátral po kořisti. Větřil kolem a hledal náznaky čerstvých stop. Místo stop nějaké té kořisti vhodné pro lov však ucítil něco trochu jiného. Něco, co bylo pro les netypické, obzvláště pokud zde chybělo to, co by logicky bylo příčinou onoho pachu a rozhodně by to bylo vidět už z dálky. Ten pach znal, protože tam, odkud pocházel a vyrůstal, tam podobné pachy byly. A právě to, jej zaujalo. Kde se pach spálené srsti a seškvařené kůže mohl objevit tady v lese? Požár nikde neviděl. Čili to nedávalo smysl, pokud ovšem nebyl původcem toho někdo konkrétní, tedy nějaká bytost a ne pouhý živel rozmaru přírody.
Nastražil uši a pořádně nasál pachy okolí. A teprve tehdy ucítil, kromě pachu seškvařené kůže, také pach vlčí. Toho vlka neznal. Možná ho někdy dříve viděl, ale asi se s ním fyzicky nestřetl. No, rozhodně ho zajímalo, co to tady v lese vyvádí a tak se vydal jej hledat. A nemusel hledat ani příliš dlouho. Brzy ho totiž jeho nos přivedl přímo k oběma. K vlku a jeho oběti.
Zastavil se a jen tak chvíli sledoval, co se tu děje. Nejspíš nechtěl vlka rušit při jeho podivné činnosti. Ale to co viděl ho nechávalo, ku podivu, chladným. Nebyl to taky žádný mazánek.

úkryt (přes území Stínu) >>>

Chvíli se potuloval po území, ale netrvalo to nijak dlouho a zjistil, že už je za hranicí společenství. Celou dobu přemýšlel o tom, co se událo a o svém rozhodnutí. Jako by se snad stal už dospělým, nebo co. Dříve by se nerozhodl tak snadno, ale na druhou stranu, Danta na něj udělala dobrý dojem a on měl potřebu ji trochu pomoci. Kdo ví proč. Asi proto, že věděl, jaké to je vést tlupu. Ale svět kolem něj se měnil a on také.
Když už byl za hranicí území, nechtěl se vracet. Ne hned. Raději se rozhodl, že si uloví něco pro sebe. Předchozí lov byl pro společenství a nyní bylo třeba, aby utišil svůj vlastní hlad.
Proto tedy pokračoval dál a snažil se mezi stromy najít nějakou čerstvou stopu po něčem, co by mohl sežrat. Takový zajíc by se hodil. Ale nepohrdl by ani veverkou.

Pomohl Dantě a Thorirovi s úlovkem do spižírny a pak si tady trochu prošel jeskyni. Zatím tedy nešel nikam dál, ale stačilo mu projít si všechny zákoutí hlavní jeskyně a nakonec si vybral jedno z doupat, které si označil tím, že se otřel pořádně o stěnu u jeho vstupu. Nakonec si tam lehl a trochu se vyspal.
Po té, co nabral nových sil po lovu a po tom všem, rozhodl se, že se trochu provětrá. Vydal se ven z úkrytu a ještě si prošel trochu okolí, aby si dobře zapamatoval, kde se úkryt nachází. Když si byl už jistý, že to nezapomene a najde i z různých směrů, vydal se dál přes území do lesa.

>>> Owilah (přes území Stínu)

>>> Owilah (přes území)

Jak kráčeli přes území, snažil se dívat kolem, ale les působil podobným dojmem jako všude kolem. Byli v části, kde se vyskytovali převážně jehličnany. Takový les v podhůří. Vonělo to tady kolem a i když zima stromům ubírala na kráse, Airovi se to stejně líbilo. Cítil se dobře. Poprvé po dlouhé době měl pocit, že zase udělal dobré rozhodnutí. Alespoň teď mu to tak připadalo. Jestli to však bylo opravdu správně se patrně ukáže, ale on teď měl pro co žít. A to pro vybudování dobrého společenství. Chyběli mu ti podivíni s nimiž se setkal u jezera, ale ti byli pryč. Tohle společenství by zde mělo být mnohem déle. Mělo by mít pevnější základy už jen proto, že mělo své území.
To už stanuli před jeskyní ve svahu. Když vešli dovnitř, zdálo se mu, že tohle je prostorný a dobrý úkryt i pro větší smečku, než byli v tuto chvíli oni. "Paráda, to je hotový palác." A to ještě ani neviděli zbytek jeskynního komplexu. Z hlavníso sálu, když se podívali vzhůru mohli zaznamenat, že v úrovni třetího podlaží se nachází jakýsi balkón. Tady se jim tedy naskytl prostor proto, aby se noví dva členové společenství mohli domnívat, že to co vidí je jen zlomek toho, co tady uvnitř je.
"Vypadá to fakt dobře. Sbohem spánku pod stromy." Zasmál se Airo a protáhl si svá křídla. Kdyby chtěl, mohl by na balkón vyletět. Ale ještě měli práci a tak se znovu chopil laně a začal ji táhnout do tunelu, který Danta označila jako spižírnu.

Airo se nemýlil, cítil poblíž vlčí pachy. "Souhlasím! Někdo je někde poblíž." Nedokázal sice přesně určit kde se cizí vlci nacházejí, ani jak daleko jsou, ale tenhle pocit neměl sám, podle všeho ho měl i Thorir, pokud se mu podařilo situaci odhadnout správně z řeči těla jejich černobílého společníka, takže bylo dobré rozhodnutí se pohnout. "Myslím, že to risknu a do tvého společenství se přidám." Doplnil ještě tato slova, která patřila Dantě. Na to, že byla mladá, nedospělá si vedla celkem dobře zatím a to bylo co říci. Po té se připojil i k bílému vlku a popadl laň za druhou nohu, aby ji mohli táhnout k území společenství. Nechal se však vést Dantou, která jediná věděla, kde úkryt je.

>>> Úkryt (přes území Stínu)

Zapřemýšlel, jak by mu to vysvětlil. "V podstatě je to opak kletby, by se dalo říci. Nebo kletba v dobrém? Funguje to stejně jako když chci někoho zaklít. Prostě si pomyslím, nebo to řeknu. Pochopitelně ti nemůžu nechat vyrůst vyražený zub, že jo. To bych musel mít magii léčení. Ale můžu ti požehnat, aby tě nebolela tlama, když už bys ten zub měl vyraženej, chápeš?" Hádal, že mu to vysvětlil po lopatě, takže už nebylo třeba dalšího vysvětlování.
Vlastně to byla tak trochu pravda. Nemusel být přímo v kontaktu s cílem, ale "i tyhle magie mají svá omezení. Alespoň ta moje. Musím oběť vidět. Musí být v mé blízkosti i když dotýkat se jí nemusím. Už ne. Dříve, než jsem se s ní naučil manipulovat byl kontakt nezbytný."
Pocítil zase nezvyklý vjem, a to ve chvíli, kdy se dostali z toho světa stínů do normálního světa, kde patřili, ale už to nebylo takové podivné, jako poprvé. "Hádám, že už jsme venku z té bubliny." Nyní by je klidně i mohl někdo vidět, že jo. Airo se protáhl. I když nemusel, bylo to takové, no raději se i otřepal, aby zase nabral přirozeného vnímání okolí.
Měl dojem, že v lese někdo je, ale ten mohl být kdekoliv.
Laň ležela na zemi tam, co v říši stínů, ale nyní tak jako oni, byla i ona tady. Ostatní kusy ze stáda byli už dávno pryč. Pohlédl na Dantu. Bylo to na ní a on ji pořád studoval.

Znělo to jako zajímavá magie. Airo poslouchal všechno, co jim Thorir řekl a vlastně potvrdil jeho přechozí slova, tedy, že kdyby se nacházel na poušti za bílého dne a sám, neměl by šanci svou magii použít. Ale každý měl své hranice a limity a jisté meze. Nebyla žádná magie, která by byla tak mocná, že by dokázala zdevastovat svět. Tedy alespoň takovou moc neměly smrtelné bytosti, jako byli třeba někteří vlci s magií.
"Moje magie by se dala jednoduše pojmenovat jako Kletby a požehnání. Tu laň jsem proklel, aby zakopla," prozradil jim Airo. Neměl důvod tajit svou schopnost. Tyhle dva za nepřátele nepovažoval a i když byl dost nedůvěřivý, nebylo na tom, že to budou vědět nic, co by ho uvádělo do nevýhodného postavení. A když i Thorir vyložil karty na stůl, proč ne Airo. "Byla to nejjednodušší věc. Kdybych chtěl, aby si při tom zlomila nohu, stálo by mě to mnohem více magických sil a myslím, že by to bylo i zbytečné plýtvání," ne, že by nemohl udělat víc, ale proč? Byli tři a byli vlci, lov byl jejich potřeba pro přežití a dalo by se říci, že každodenní chléb jejich. Ne, že by lovili každý den, ale pokud bychom to chtěli přirovnat k tomuto lidskému přísloví... "Je lepší se spoléhat na fyzické síly než na magii, která může při extrémní zátěži selhat a uvést nás třeba do bezvědomí." To už byl jen doplněk toho, co si myslel.

O magii stínů už slyšel, ale vlastně fungovala úplně jinak. Tak to bývá. Magie se stejnou podstatou, nebo spíše se stejným názvem, ale může se chovat odlišně. Vlastně může vedle sebe stát i třeba deset vlků se stejným druhem magie, ale každý ji může ovládat jiným způsobem. Tak to zkrátka bylo.
Airo slezl z laně, která se zdála být už téměř nehybná a olízl si tlamu od krve. Nejspíš v této dimenzi vypadala černá, ačkoliv venku by byla rudá jako rubínové kameny.
"To žádný vlk." Kdyby mohl, bylo by to příliš zhoubné. Magie sice vlkem mohla proudit nekonečně dlouhou dobu, ale záleželo na tom, jaké měl vlk vnitřní rezervy, aby ji mohl využít. Zpočátku se to každý vlk musel učit. Zacházet s magií bylo, jako se naučit komunikovat. Jsme tu kvůli té lani? Zajímavé.
"Tak to není špatná magie, když tě dokáže ukrýt. Oproti takové neviditelnosti to má na vrch, že skryje i pach. No, asi když není v okolí stín, tak má tahle magie nevýhodu?" Hádal a soudil podle informací, které právě získal. No, v lese měl s touhle magií výhodu i za plného světla. Třeba na ledové pláni by byl asi v háji.
Jak se cítil? Uchechtl se. "Přiznám se, že divně. Jako by mě pohltilo něco hmotného a zároveň nehmotného. Fakt divný pocit." Teď? Teď to bylo asi skoro normální, na tlak si už zvykl.

To, co zaznamenal jako první, po tom, co se snažil zachytit se laně kdekoliv na krku, bylo podivné brnění a jako by se propadal do něčeho, co bylo, ale zároveň nebylo husté. Co to, k sakru, je? Uvědomoval si, že se něco děje, ale nevěděl, co.
Cítitl jakýsi tlak, jako by stál ve vodě. Ale když se podíval kolem sebe, mohl vidět, že se stále nachází v lese. Jenom to viděl trochu jinak. Jako by se díval cizíma očima.
Až když zaslechl v hlavě hlas Thorira, plně mu došlo, co se stalo. Tedy nevěděl co přesně, jen to, že to způsobil bílý vlk a možná se mu to vymklo z tlap.

Šlo to dobře. Vlastně mnohem lépe, než čekal. Ono taky, byla to už pěkná doba, co použil svou magii. Trochu měl obavy, že ji bude muset oprašovat, ale nemusel. Jak se říká, co se v mládí naučíš... No však to znáte. Airo nebyl samozřejmě starý, to vůbec, ale magii už pěkně dlouhou dobu nevyužil. Až nyní. Však ona trocha té magie neuškodí, spíš naopak. Nepotřeboval nic složitého, tohle úplně postačilo.
Jakmile se skutečně stalo, co Airo předurčil, prudce zatočil doprava a vrhl se na jejich oběť. Zaútočil lani na oblast krku a hlavy. Neměl páru, zda se trefí na poprvé, ale udělal pro to všechno a tak se stalo, že ve chvíli, kdy se laň snažila postavit, on ji vší váhou svého těla spadl na krk.

Vyrazil, jakmile se dalo stádo do pohybu. Vysoká, plně vědoma si, že je obklíčena, pustila se jedinou cestou, kterou měla k dospozici a s nimi i tři vlci. Airo se snažil hlídat si Dantu i Thorira, ale jak se brzy ukázalo, měl problém druhého vlka zaznamenat. Kam se poděl? Byl si jistý, že ho občas zahlédne skrze stádo jeleního, jenže kdykoliv se o to ponasnažil, po vlku nebylo náhle ani památky a tak se mu nedařilo odhalit jeho pozici. Byla to nějaká iluze? Že by to byla jeho magie? Patrně ano i když v tuto chvíli se mohl Airo jenom dohadovat o jakou magii se jedná.
Teď to ale nehodlal řešit. Možná se to dozví později, ale teď se musel věnovat svému úkolu. Prohlížel si kus od kusu, jak se mu to jen dařilo, když se mu občas promíchali, ale měl pocit, že přeci jenom jedna z laní je slabší. Na tu se chtěl zaměřit. Jen se na ni upřeně díval, přitom se pochopitelně snažil nevrazit do některého ze stromů, takže to nebylo úplně nejlepší, ale tak jak to alespoň bylo možné, když ji měl v merku, vyslal kletbu: "Zakopni a spadni do minuty!" Laň měla minutu. Tedy přesněji řečeno, až maximálně minutu než se kletba naplní. Teď už se nemusel na ni upřeně dívat, mohl ji jen hlídat a zároveň i sledovat ostatní. V tomhle případě jen Dantu, neboť Thorira neviděl. Čekal jen na ten okamžik, kdy laň skutečně spadne na zem a tak měl jen práci s tím se k ní dostat co nejblíže to půjde.
Jelikož ovládal komunikaci v mysli, vyslal myšlenku oběma společníkům, doufaje že ji oba zachytí: "Až ta laň zakopne, bude na nás ji udržet na zemi! Připravte se!" Neměl moc času na sálo dlouhé myšlenkové debaty. Tohle jim muselo stačit.

Takže jemu připadla levá strana. "Tak jo." Všechno mu bylo jasné a celkem se i těšil. Bylo to už dlouho, kdy naposled lovil něco velkého. Jako jednotlivec velké nepotřeboval, ale byla to příjemná změna, než jen číhání na zajíce, že jo? No, dál už mlčel, stejně jako jeho podobně zbarvený kolega a sledoval okolí před sebou i kolem sebe, aby si všiml včas, kdyby se stádo objevilo. A že nemuseli dlouho čekat.
Když už bylo stádo jelení na dohled, kývl na Thorira i na Dantu a pak se odpojil, přibližně v sejnou dobu jako kolega a začal se plížit do leva. Dával si pozor, aby si ho stádo nevšimlo. Nejspíš ale vlky cítili, neboť začali být mírně neklidní. Situace ale vypadala i tak relativně dobře.

Stín >>>

Vlk řekl dost, ale neprozradil úplně to podstatné. Nicméně to stačilo. Airo na to neříkal nic, on své už řekl. Takže neměl co jiného říci, ale když Danta i Thorir zaznamenali stádo, i on zbystřil a začal pátrat po kořisti, která by mohla být i docela blízko. Věděl, že už by měli být potichu, nebo si kořist vyplaší, ale prozatím nechával iniciativu na Dantě, aby si o ni mohl utvořit obrázek.

Pozorně naslouchal všem slovům, která k nim vlčice pronesla. Znělo to docela lákavě. Takže taková menší skupinka vlků, něco podobného, jako když sem přišel na začátku a potkal mladé vlky jako byl on sám, kteří nechtěli do smečky vyloženě proto, že nechtěli striktně plnit příkazy a muset se spoléhat na někoho, koho neznají a navíc nevypadají jako vůdci. To ho vracelo do těch dob a líbila se mu tato myšlenka čím dál tím víc.
Stejně jako Thorira i jej zarazilo ono slovo. Však jiný kraj jiný mrav, že? Ale pokud to bylo na nich tak to nemuseli dělat. Na druhou stranu mohli si zřejmě dělat věci i po svém, což bylo zajímavé. "Jasně, takže představa Stínu byla, že měli zajatce?" Chtěl si to ujasnit. Zároveň se i on nořil do hloubi lesa.

>>> Owilah